Školní rok 2018/2019 jsme s dětmi z mateřské školy prožili společně s pejskem a kočičkou. Nakladatelství Baset vydalo oblíbené příběhy Josefa Čapka ve zkrácené podobě a doplněné o spoustu barevných ilustrací. Jana Uhlířová navíc ještě připsala další příhody, takže jsme mohli společně s pejskem a kočičkou oslavit i Vánoce a Velikonoce.
První čtení proběhlo v říjnu, pejsek a kočička se vydali na procházku a pejsek si roztrhl kalhoty, bylo třeba je zašít, jenže čím? Kočička si poradila, ale i tak bylo třeba poprosit švadlenu. My jsme se pokusili zašít kalhoty pomocí pastelek, každý si vybral barvu jakou chtěl a hurá do šití.
V listopadu jsme se vrhli do velkého úklidu, pejsek a kočička se už nemohli dívat na ten svůj nepořádek, a tak se dali do vytírání podlahy. Všichni víme, že ti dva popletové vytírali sami sebou. Na závěr příběhu jsme jim pomohli se usušit a pak jsme vyrazili uklízet knihovnu. Za nepořádek v knihovně nemohli pejsek s kočičkou, ale nepořádné děti. Naštěstí do školky chodí samí šikulové, takže nám po důkladném úklidu zbyl i čas na hraní.
Nosí dárky Ježíšek i zvířátkům? Nad tím jsme se zamýšleli v prosinci. V příběhu jsme se dozvěděli, že sice pejsek a kočička dárky dostali, ale bohužel nebyly od Ježíška, nadělili si je navzájem. Ale nemysleli jen na sebe, vánoční překvapení připravili i pro ostatní zvířátka v lese.
Děti na závěr čtení dostaly neobvyklý úkol, nejprve na pracovním listě rozhodli co do krmítka patří a co nepatří, a pak jim paní knihovnice předala koule pro ptáčky, které bylo třeba zavěsit na místě, kde by si je mohli ptáčci sezobat.
V lednu jsme společně s pejskem a kočičkou psali dopis dětem, jelikož někteří nezbedníci nevědí, jak se k zvířátkům správně chovat, tak je třeba si občas připomenout, co se smí a co se nesmí. Dopis bylo třeba vhodit do schránky, aby si ho mohly přečíst i ostatní děti. A tak děti odcházely z knihovny s dopisem v obálce a šly vypátrat poštovní schránku, aby do ní mohly dopis vhodit. Kdy asi dopis dorazí do školky? Přinese ho paní pošťačka dětem do třídy nebo ho dá do schránky?
Příhodu o tom, jak si pejskem s kočičkou pekli dort, zná asi opravdu každé dítě. Ale co do takového dortu opravdu patří a co nepatří? Nejprve jsme společně s pejskem a kočičkou naházeli do hrnce všechny jejich suroviny, po čtení jsme ale hrnec vyprázdnili a už tam vrátili jen to, co do opravdického dortu patří. Na závěr jsme pro jistotu porovnali suroviny se skutečným receptem z velké kuchařské knížky. A tak jsme si v únoru udělali velké chutě na něco sladkého...
S prvními jarními dny jsme se vydali společně s pejskem a kočičkou rybařit. Příběh, který jsme si přečetli v březnu, napsala Jana Uhlířová. Chytit rybu nebylo úplně snadné, pejsek se sice naparoval a těšil se na obrovského sumce, ale místo něj vytáhl z rybníka jen děravý hrnec. Aby mu to nebylo líto, tak na závěr čtení mu děti vyrobily společnými silami obrovského kapra. A šup s ním do sítě...
Třetí příběh z pera Jany Uhlířové na nás čekal hned další měsíc. V dubnu slavíme Velikonoce. A co pejsek a kočička? Barví také vajíčka? V příběhu -Jak slavili Velikonoce - opravdu chystali koledu pro děti z okolí, ale během malování si pejsek představoval, co by se stalo, kdyby se jim z vajíčka vylíhl drak. Nakonec se sice drak nevylíhl, ale přeci jen na ně z jednoho vajíčka vykouklo malé překvapení. Děti se pak staly na chvilku pejskem a do své skořápky měly za úkol namalovat to, co by si přály, aby se jim vylíhlo z vykoledovaného vajíčka.
Naposledy jsme se s pejskem a kočičkou setkali v květnu. Poslední příběh, který jsme si společně přečetly, se jmenoval O panence, která tence plakala. Chudinku panenku pohodila v lese nějaká nepozorná holčička, naštěstí ji pejsek s kočičkou objevili a ujali se jí. Našli pro ni i spoustu hraček, které nepořádné děti někde pohodily. I děti ze školy se vydaly zachránit pohozenou panenku a v zahradě u knihovny pro ni objevily plnou tašku hraček.
