Po minulém týdnu, oživeném besedou s Veronikou Válkovou, jsme se s tetou těšily na reflexi celé akce. Děti byly rozděleny na reportéry a účastníky (podle skutečné účasti) a rozdělily si úkoly. Každý reportér si měl vymyslet své jméno a noviny, ve kterých pracuje. Následně bylo jejich úkolem klást otázky účastníkům tak, aby se toho dozvěděli co nejvíc o proběhlé události. Na počátku byla chvilka váhání, ale pak otázky jen pršely a reportéři zapisovali jako o život. Zjistili spoustu informací o knihách Veroniky Válkové i o průběhu besedy samotné.
Poté měli všichni napsat krátké shrnutí celé akce, např. do místních novin. Dobrovolníci se pak o výsledek své práce podělili s ostatními. Účastníci si tak besedu prožili bez nadsázky ještě jednou a ti, kteří přítomni nebyli, si ji mohli živě představit.
Čtení přišlo tentokrát netradičně až na závěr, ale neužili jsme si jej o nic méně. Tak zase za týden!
Jana Vlachová
